Je 9:30, sobota dopoledne a před sborovou budovou se začíná srocovat hlouček výletníků. Slunce nás hřeje a napovídá, že dnešní den bude hezky. Nakládáme batohy, kotlíky a sebe do aut. Vyrážíme!
Po hodině cesty přijíždíme na začátek naší trasy. Pavličky je malá tichá vesnice v Kokořínsku a už to tady trochu známe. Noříme se po chvilce do smíšeného lesa a po červených značkách začínáme stoupat do prvního kopce. Už raší první jarní květy a les burácí ptačím zpěvem. No je tu krásně a sem tam prokoukne skrze mraky i sluníčko.
Kolem se tyčí do výšky skály a my máme už hlad. Najít vhodné místo mezi skalisky je poměrně snadné, ale dneska těch ohňů přibude. Děti si totiž vyzkouší rozdělat oheň samy a na co nejmenší počet sirek. Na kraji zoraného pole se nic stát nemůže a děti se pouští do rozdělávání svých ohýnků. Po deseti minutách všem hoří, ale ještě je co zlepšovat 🙂 Tak teď zase zahladit stopy a jde se na oběd.
Špekáčky na ohni nařezané do všelijakých tvarů voní do všech světových stran. Nakonec i nějaká pečená jablka a jdeme dál.
Stoupáme výše do kopce po červených značkách. Zanedlouho odbočujeme ze značené cesty a zkoušíme se vydat po neznačené cestě mezi skalami. Cesta se rychle ztrácí a trochu se motáme než opět najdeme správný směr. V okolí se tyčí vysoké skály. Ideální příležitost se porozhlédnout po zatím neobjeveném převisu. Dělíme se na dvě pátrací skupiny a každá jde jiným směrem. Po chvilce na převis skutečně narážíme, je už ale zabydlený jedním výletníkem, který si zrovna pochutnává na pytlíkové polévce. Za chvilku dorazila druhá pátrací skupina a kolem pána s pytlíkovou polévkou to začíná vypadat jak na rušném náměstí.
Raději se vydáváme zpět na cestu a výletníka necháváme za zády. Jdeme z kopce hustým smrkovým lesem, pěšina je úzká a mokrá. Ze skal na nás občas dýchne chlad z předchozí mrazivé noci. Narážíme na panelovou cestu, po které se po pár kilometrech dostáváme až k patě kopce, kam máme namířeno. Teď začíná ta hlavní část výletu a to, proč jsme sem přišli.
Evča jde napřed a my mezitím zkoušíme prolézt skrz pavučinu (z provazu) s co nejmenším počtem dotyků. Povedlo se a je čas zjistit, kam šla ta Evča! Do kopce stoupáme všichni v naprosté tichosti a každý druhý navíc poslepu. Slepých se ujímá kamarád, který vede každý svého slepce a dává pozor, aby neupadl na kořenech. V půlce se role prohodí a slepí zase vedou ty, co je předtím vedly. Terén je opravdu náročný a místy se stoupá i po dřevěných schodech, ale slepci pod vedením svých kamarádů překonávají všechny překážky. Na kopci už všichni vidí, ale jsme stále v naprostém tichu. Zbývá urazit ještě pár metrů směrem k Čapu. Pod převisem na nás čeká Evča v kroji a s rozdělaným ohněm. Nyní už můžeme mluvit a s dětmi se bavíme o tom jaké to pro ně bylo, když vedly slepého a naopak, když byly vedeny.
Pod záminkou společné fotky vyvádíme všechny nahoru na vyhlídku, kde je krásný výhled a zrovna na obzoru zahajuje slunce svůj sestup z oblohy.
Svoláváme všechny do kruhu a konečně prozrazujeme proč jsme dnes tady. Tento den totiž všichni dostanou skautský šátek s turbánkem. Důležitá součást skautského kroje, kterou každý z nás opatruje a nosí na společných setkáních. Vedoucí postupně nasazují šátky všem účastníkům a zdravíme se navzájem podáním levé ruky s propletenými malíčky. Tak teď ta společná fotka a několik pohledů na zapadající slunce.
Děti dnes mají na starost večeři a každý si nachází své uplatnění. Někdo krájí, někdo vyrábí „míchátko“, někdo pak míchátkem míchá těstoviny a omáčku aby se nepřipálila. Jídlo se moc povedlo a nezbylo vůbec nic. Mezitím padla tma, nás hřál oheň a několik svíček ve skále vytvářelo romantickou atmosféru. Teď už si jen povídáme a čekáme až dohoří oheň. V naprosté tmě s čelovkami na hlavách opouštíme vyhlídku i s převisem a sestupujeme z kopce směr Pavličky. Pod kopcem se napojujeme opět na panelku. Zhasínáme světla. Když si naše oči přivyknou tmě, ukáže se nám po chvilce cesta a my se jak stíny vydáváme lesem k našim autům.
Doufám, že na dnešek budeme ještě dlouho vzpomínat.
Nejnovější komentáře