V pátek jsme se začali scházet před klubovnou, byli jsme tam dřív než naši vedoucí. Rozdělili jsme se do aut a po cestě jsme nakoupili zásoby na naší výpravu. Dorazili jsme do vesnice, kde jsme si rozdělili zásoby a batohy byly hned těžší. Po 1 km chůze jsme došli pod převis a naštěstí tam nikdo nebyl. Někteří spali na hamakách, jiní na zemi. Uvařili jsme si dobrou večeři (rizoto) a někteří zkoušeli oříšky s rizotem, někomu to chutnalo někomu ne. Večer nám Lukáš četl příběh o babičce Růžence.
Ráno se nám povedlo rozdělat ohně jen se žhavými uhlíkami. Vyrazili jsme na cestu pod další převis. Po cestě jsme skoro všichni hráli dračák. Měli jsme pár zastávek na odpočinek a jídlo. Také nás po cestě zastihl menší déšť. Tak jsme na sebe hodili pláštěnky a pokračovali dál. Když už nám skoro došla voda, tak jsme šli do vesnice poprosit obyvatele, jestli by nám ji nedali. Všichni byli moc hodní a dali nám vodu. Poté jsme došli pod obří kopec a skoro až na hoře jsme uviděli převis. Když jsme se vyškrábali k převisu, tak jsme byli všichni vděční, že si můžeme sednout. Konečně jsme byli po 10 km pod převisem. Pod převisem na nás čekali dva vedoucí, kteří se k nám nemohli přidat hned na začátku výpravy. Také nasbírali dřevo, za což jsme byli vděční. Dali jsme si večeři a pak jsme zpívali písničky, i když některé falešně nebo mimo rytmus.
K večeru si někteří vzali papíry se zamyšlením ke skautskému slibu a šli dál od převisu, aby byli v tichu. Když jsme se vrátili, tak jsme vyrobili dohromady kříž, který po nás chtěli vedoucí. Na ohni jsme si opekli hady, které chutnaly výtečně. Když už byla skoro tma, tak jsme vyrazili v tichu na místo, kde jsme měli slibovat slib. Na tom místě byla česká vlajka a před ní ten kříž, co jsme vyrobily a připravené dřevo na oheň. Shromáždili jsme se kolem připraveného ohně a začali jsme zpívat chválu, mezitím ho Přemek zapálil. Po tom jsme se vyrovnali do řady a Lukáš nám řekl, aby ten kdo chce slíbit slib, udělal krok vpřed. Miriam, Matěj a Honza předstoupili a slíbili skautský slib.
Vrátili jsme se pod převis a ulehli jsme do nebeských postelí. Lukáš nám dočetl příběh o babičce Růžence.
Ráno jsme se nasnídali rozpláclou vánočkou, která nepřežila vandr a vyrazili jsme na cestu. Po cestě jsme kecali a hráli dračák a při tom jsme si užívali teplé počasí. Ale když jsme šli do kopce, tak sluníčko už nebylo až tak příjemné. Naštěstí jsme dorazili k autu v pořádku zdraví jenom vyčerpaní. Vyrazili jsme v autech na cestu do Kladna. Vedoucí nám v městě( nevím jak se jmenovalo) koupili zmrzlinu. Do Kladna jsme dorazili v pořádku.
Sepsala Anička (13 let)
Nejnovější komentáře